Žvatlání a první slova dětí
Je prokázáno, že čím více si budete s dítětem povídat a budete mu číst, tím lépe se budou rozvíjet jeho řečové schopnosti a slovní zásoba. Takzvané žvatlání tak dozajista má své opodstatnění a hraje důležitou roli ve vývoji řeči u dětí. V tomto příspěvku se dozvíte, na co je dobré všechno to „tutu“, „aua“ a „mňam-mňam“.

dm drogerie
Doba čtení 5 min.
•
31. 1. 2025

Co je žvatlání?
Výraz „žvatlání“ má různé významy v závislosti na kontextu. Jednak jsou tím myšleny zvuky, kterými v příslušném stádiu vývoje dítě samo „mluví“. Také se však tímto výrazem označuje určitá forma řeči, kterou mnoho dospělých intuitivně používá při komunikaci s dětmi. Tato forma řeči bývá zjednodušená, často melodická, zpomalená a obsahuje znělé a roztomilé výrazy, což má za cíl upoutat pozornost dítěte a usnadnit mu porozumění. Žvatlání je tedy nedílnou součástí péče o dítě.
Miminkovština v praxi
Zatímco zvuky podobné samohláskám dítě mumlá už dříve, jednotlivé hlásky začíná spojovat dohromady přibližně v šesti měsících života. Začne je zdvojovat a tvořit z nich slabiky, které zpočátku postrádají „smysl“. Naslouchá přitom vlastnímu hlasu i hlasům ostatních a učí se pozorováním a napodobováním pohybů úst lidí kolem spojovat zvukové kombinace s významem. Když vysloví svá smysluplná první slova, jazyk se pak rozvíjí rychlým tempem.
Vývoj řeči u kojenců a batolat
Jednoduše řečeno probíhá vývoj řeči u dětí v následujících fázích:
Od 6. měsíce: Zhruba v šestém měsíci věku začíná dítě vedle impulzivních hlasových projevů (pláč, smích) artikulovat jednoduché, vokalické slabiky. Ty pak pomalu kombinuje a spojuje do delších slabik a slov. Žvatlání tedy naplno začíná.
Od 12. měsíce: Okolo jednoho roku se ve slovní zásobě dítěte objevují reálná první slova – zpočátku jednoduché, důležité pojmy jako „máma“ a „táta“. Dítě reaguje na své jméno a rozumí jednoduchým sdělením.
Od 18. měsíce: Aktivní slovní zásoba se rozrůstá a měla by zahrnovat přibližně deset až dvacet slov. Dítě dokáže pojmenovat známé věci a porozumět jednoduchým větám a úkolům. Od roku a půl je dětské žvatlání velmi zábavné.
Od 24. měsíce: Ve druhém roce života si dítě samo začne říkat jménem a tvořit jednoduché věty o dvou až třech slovech, včetně záporu. Během tohoto období se zároveň prudce rozšiřuje slovní zásoba z 50 na přibližně 200 aktivně používaných slov. Žvatlání začíná být opravdová řeč.
Od 30. měsíce: Batole začíná používat zájmena („já“, „ty“, „můj“) a další gramatické kategorie. Slovní zásoba se rozrůstá na přibližně 500 slov. Používá složitější gramatiku, která však nebývá vždy úplně správná. Vývoj dítěte okolo 30. měsíce je nejen viditelný, ale také slyšitelný.
Od 36. měsíce: Věty jsou stále delší, složitější a zohledňují například různé slovesné časy, tvary jednotného a množného čísla a předložky. Dítě už kromě toho dokáže souvisle vyprávět kratší příběhy. Stále se mu zlepšuje také artikulace. Navíc začíná formulovat otázky, čímž pro rodiče začíná pověstná fáze neustálého „Proč?“. Ve třech letech již u většiny dětí žvatlání končí.
V období od čtyř let do nástupu do školy se aktivní slovní zásoba zvýší z přibližně
2 000 na 5 000 slov. Dítě dokáže slovně vyjádřit abstraktní pojmy, jako jsou čísla a barvy, a také vyprávět delší příběhy. Žvatlání je už dávno minulostí.
Co dělat, když se objeví vada řeči?
Co je dobré vědět: Výše uvedený seznam je pouze orientační. Vývoj řeči u dětí probíhá různě – někdy rychleji, někdy pomaleji, sem tam dochází k drobnějším vadám, které je třeba dohnat, ale to vše je normální. Pokud si přesto všimnete výraznějších vad ve vývoji řeči u dítěte, měli byste nechat vyšetřit možné příčiny u pediatra nebo logopeda. Pokud dítě ještě neřeklo svá první slova nebo má problémy s výslovností, může to být způsobeno například tělesnými příčinami, jako je nerozpoznaná porucha sluchu.
Proč žvatlají i dospělí?
Dospělí mají tendenci na děti také žvatlat. Typické je výrazné zjednodušení gramatiky a slovní zásoby. Dalšími výraznými rysy tohoto stylu řeči bez ohledu na mateřský jazyk jsou:
Vyšší tón hlasu,
opakování důležitého obsahu,
pomalejší tempo řeči,
jiná řečová melodie,
krátké a jednoduché věty,
používání zdrobnělin,
typická „slovíčka“ (například „hafhaf“ místo psa a „tut-tut“ místo auta).
Od běžné komunikace, např. s dalším dospělým ve stejné místnosti jako dítě, se „žvatlání“ odlišuje hlavně jinou řečovou melodií. Funguje tak jako signál a přitahuje pozornost dítěte. Dítě reaguje tím, že také žvatlá a trénuje si přitom hlas. Pokud dospělí odpovídají tímto způsobem, rozvíjejí se první „rozhovory“.
Narušuje žvatlání vývoj dětské řeči?
Žvatlání během „dialogu“ s kojencem či batoletem má důležitou komunikační funkci. Vzbudí zájem dítěte a zabaví ho, takže je ideálním způsobem, jak se naučit mluvit. Neměla by se však zanedbávat podpora přirozeného jazyka. Jakmile dítě řekne první slova, je čas od žvatlání postupně upouštět.
Vývoj řeči u kojenců
Děti, na které se denně často mluví v celých větách, mají zjevné výhody v rozvoji vlastních jazykových schopností a inteligence. Využívejte veškerých příležitostí, kdy se dítě může naučit nová slova, například komentováním činností nebo navázáním na jeho poznámku a opakováním (případně opravováním). Předčítání, vyprávění příběhů a zpěv jsou dalšími důležitými způsoby, jak dítěti pomoci rozvíjet jazykové kompetence. Na pojmenovávání nejrůznějších věcí se také výborně hodí obrázkové knihy vhodné pro daný věk.
FAQ
Co je to žvatlání?
Co je to žvatlání?
Výrazem „žvatlání“ označujeme primárně zvuky, kterými děti komunikují se svým okolím (vedle neverbálních gest, očního kontaktu apod.). Je tím ale také myšlena zjednodušená forma řeči s odlišnou výškou hlasu a intonací, kterou dospělí používají při komunikaci s kojenci a batolaty.
Kdy začínají děti žvatlat?
Kdy začínají děti žvatlat?
Zhruba v šesti měsících věku vydávají děti zvuky, které považujeme za počáteční fázi vědomého vývoje řeči. V této fázi hlavně napodobují pohyby úst a artikulaci. „Opravdová“ první slova s konkrétním významem dítě vyslovuje na konci prvního roku života.
Jaké zvuky vydávají děti?
Jaké zvuky vydávají děti?
Australanka Priscilla Dunstan ve své studii identifikovala pět typických „dětských zvuků“, kterými se děti různých jazyků a kultur dorozumívají ještě předtím, než začnou používat skutečnou řeč. Podle této studie znamená „né“ (s přízvukem na „n“) hlad, „ér“ bolest, „au“ únavu, „he“ nepohodlí a sevřenější „é“ ukazuje na potřebu si odříhnout.
